Boris Didov |
| mládež
Úspěšná sezóna pro starší žáky v podobě postupu
Opět se vracíme do krajské soutěže
Je za námi úspěšná sezóna s krásným koncem v postupové podobě, i když to po podzimní části pro nás vůbec nevypadalo, dle řeči čísel. Ztráceli jsme pět bodů, i když skóre jsme měli nejlepší. Nebyla to vůbec lehká sezóna, do které jsme vstupovali bez brankáře. Počítali jsme však s tím, že máme velmi silný tým, který je technický, morálně silný, a navíc jej posílil Tobiáš Surman, který se vrátil z Hodonína. Stal se kapitánem mužstva, který do týmu vnesl nový impuls a prvky.
Od začátku soutěže jsme si stanovili, že chceme postoupit, což nám vycházelo do utkání v Mikulově. Tam jsme bohužel smolně prohráli v poslední minutě a následující utkání doma jsme jen remizovali s Nosislaví. Přezimovali jsme na druhé příčce, ale věřili, že pokud již neztratíme, soutěž vyhrajeme. To se nám taky podařilo, ale tvrdím, že právem, protože jsme byli připraveni. A těm štěstí přeje. V zimě, a vlastně v průběhu celé sezóny jsme poctivě trénovali, učili se nové věci, taktiku, měnit rozestavení, vše jsme klukům vysvětlovali, proč to a ono děláme. Ukázalo se, že si kluci spoustu věcí převzali, a pokud budou v těchto věcech pokračovat dál, budou jen lepší. Většina kluků se v mnohém zlepšila. Největším problémem a soupeřem, kterým se může pro kluky stát, je jen jejich hlava. Ta je mohla porazit. Nestalo se, věřili si, a tak jsme taky zvládli poslední tři nejdůležitější utkání. Určitě si nebudeme nalhávat, že bylo vše optimální – nebylo. Měli jsme drobné rozepře, vše nebylo tak růžové, to je naprosto normální, ale vždy jsme si to vyříkali a jelo se dál. Ono, když se vyhrává, jde to všechno vyřešit líp. Právě v těch těžkých chvílích se ukáže charakter týmu a hráče. Stejné je to v životě. Velkou neznámou byla pro nás pozice brankáře, neboť jsme jej před začátkem soutěže neměli. Tuto pozici zastal úplně nový hráč Milan Prajka, který s fotbalem začal v létě. Do té doby si jen kopal na hřišti a hrál florbal. Možná jsme si jej připravili i tím, že máme otevřeno hřiště Pastvisko pro veřejnost, a právě on toho využíval. Byla to jak pro něj, i pro celý tým velká neznámá. Museli jsme se soustředit na důkladnou obranu a Milanovi pomoct. Milan odchytal kromě jednoho utkání a dvou poločasů všechno. V těchto utkáních jej nahradil Petr Šesták, což se ukázalo jako velmi dobrý tah, který se vyplatil a Petr obstál na výbornou.
Soutěž jsme vyhráli o jeden bod, ale s naprosto nejlepším skóre 146:11, když jsme si právě většinu těch branek dali doslova sami. Měli jsme nejlepšího střelce soutěže Vojtěcha Uhra, který je od nejmladších kategorií střelec, je prostě gólový zabiják, což jsem o něm říkal od malička. Spoustu branek si vypracoval sám svým důrazem a tahem na branku. Na druhou stranu k těm obdrženým brankám tvrdím, že bychom je nedostali, kdyby za nás chytal Matěj Šesták, který odešel do Lednice. Celou soutěž bychom projeli jiným stylem, včetně zimní halové ligy a tým by byl daleko silnější. Každý v týmu měl své místo, někdo bránil, někdo nahrával, někdo zvládl všechno. Ale i ten nejmladší a nejmenší pomohl k postupu jako ten největší a nejlepší.
Když jsem psal o tom, že ne vždy bylo všechno optimální, týkalo se to také tréninkového zázemí, kdy jsme se nebyli schopni domluvit na tréninkové ploše s ostatními trenéry a nejednou se stalo, že jsme byli nuceni trénovat na jedné čtvrtině hřiště. Dostali jsme se do haly, což beru jako pozitivní a máme školní hřiště, ale dostatečné k trénování na velký fotbal to hlavně v zimní přípravě není. Proto zde opět musím zmínit, že nám chybí tréninková plocha s umělým povrchem, což by vedlo ke zkvalitnění přípravy a lepších možnostech k přivedení dalších hráčů. O tom, jak vypadá zázemí tréninkového hřiště na Pastvisku netřeba mluvit. Dávno zde měli být vybudovány veřejné záchody a opraveny tribuny. Možnost tady byla.
V kategorii starších žáků se sešla super parta kluků, kteří chtěli na sobě pracovat. To se pak jinak trénuje, nasazení v tréninku, zdravá rivalita, pošťuchování a srandičky. Na kluky byl spoleh, když jsme byli na tréninku nebo zápase jako trenéři sami a bylo potřeba hlavně při zápase zařídit spoustu věcí. Odpadlo tak třeba lámat si hlavu s rozcvičkou. Věděli jsme, že si ji udělají kvalitně sami a my ji pak jen doladíme. Na úspěchu těchto ročníků nemá podíl jen Salajková a Didov, ale hlavně dlouholetá práce s mládeží všech trenérů, a to zejména: Bača Michal, Bačová Lenka, Létal Rostislav, Bartoš Miroslav. Každý měl a má svou zásluhu na tom, jací kluci jsou a že teď postoupili. Hlavně si to kluci vybojovali sami na hřišti, tam už trenér není, my je jen tak trochu vedli a usměrňovali. Ale bylo to super, přeju to každému, zažít takovou sezónu, zvlášť po té minulé, kdy proti nám šlo snad všechno. Aspoň já si to s klukama moc užil. Ale v tomto ročníku by s takovým mužstvem postoupil každý. Trénovali jsme dost, a v žádném případě nemohli být kluci přetrénovaní. Sami kluci si vyžadovali i trénink navíc. Samozřejmě ne všichni. V tomto ročníku je spoustu silných osobností a individualit, které je potřeba dál podporovat, nechat je hrát fotbal a rozvíjet jejich chytrost a kreativitu spolu s kluky v dorostu. Věřím, že se v dorostenecké kategorii dočkáme dalších úspěchů. Pak se nemůže stát, že budeme brečet, že nemáme tvůrce hry a odvážné hráče, pokud pořád trváme na tom, že si musí jen nahrávat a nejlépe v prostoru, kde se nic nevyřeší, tak jak nám předvedla naše repre na současném Euru.
Musím se zde zmínit o opravdu skvělé podpoře našich fanoušků, hlavně v domácím prostředí. Takovou atmosféru jako doma s Mikulovem a venku s Nosislaví, jsem nikdy u mládeže nezažil. Klukům to moc pomohlo, byli jste úžasní!!! Také chci poděkovat trenérům dorostu, že umožnili klukům s nimi trénovat, když nám to zrovna nevyšlo nebo udělat samostatný trénink pro žáky. Postupně jsme zapracovávali do týmu ročníky 2011 (Jindra Jelínek, David Darmovzal, Martin Balga, Matyáš Kubát), kteří odehráli i nějaké zápasy. Klukům moc děkujeme za pomoc, a doufáme, že jsme vám usnadnili vstup do vyšší kategorie. Děkuji trenérům, že nám kluky dávali.
Odchází ročník 2009: Tobiáš Surman, Kryštof Trubač, Vojtěch Uher, Adam Uher, Jiří a Petr Šestákovi, Jakub Trčka, Matyáš Brbúch, Jan Hošpes, Martin Procházka. Ať se daří kluci!!! Spolu s nimi končíme u žáků také my dva s Karolínou.
Mohl bych tady napsat ještě hodně o této sezóně, za mě bylo asi to nejdůležitější už napsáno. Zbývá už jen poděkovat. Tak tedy, děkuji za podporu celému výboru TJ Sokol Lanžhot, výboru fotbalu, městu Lanžhot. Některé věci nelze přepočítávat, zvlášť investice do dětí a sportu. Myslím, že výsledky mluví za vše v celém městě. Děkuji všem, co nám fandili a věřili nám nejen v této sezóně, ale po celou dobu, co jsem vedl žáky. Nesmím zapomenout na kluky, co nám mávali utkání a Ondrovi, se kterým jsem se i radil. Hlavně děkuji moc mé nejbližší rodině a všem rodičům, za vedení dětí ke sportu.
Přeji krásné prázdniny a klukům, ať se daří.
Aktuální články
Z Vysočiny vezeme vítězství. Lanžhot si zajistil výhru v Humpolci už v první půli
V šestém kole 4. ligy áčko Lanžhota napravilo domácí zaváhání a přivezlo výhru z Vysočiny. Na trávníku Humpolce si díky brankám...
Program zápasů našich mužstev
Kdy a kde hrají o víkendu naše mužstva.
Ježek Cup 2024: Češi turnaj začali bezbrankovou remízou s Walesem
Česká reprezentace hráčů do osmnácti let začala 30. ročník turnaje Ježek Cup remízou. Tým trenéra Václava Jílka si na hřišti v...