"Jako jarní posila by se nám hodila mladší verze Jary Hílka," směje se kouč Houška

Je divize Vaše dosud největší trenérská výzva?
„Trénovat jsem začal nejprve souběžně s hraním, když mi bylo devětadvacet let. Jako trenér nebo asistent jsem u dospělých působil ve všech amatérských soutěžích, prolínalo se to s trénováním mládeže od okresu po střediskové soutěže U15, soutěže dorostu v divizi a moravské lize. Proto bych chtěl říct, že výzva nebo přání pořád je zkusit si působit ještě ve vyšší soutěži. Musí být velký rozdíl podílet se na zlepšování hráčů, kteří nemusí řešit, jestli stihnou trénink kvůli práci, škole nebo jiným povinnostem. Ti pak můžou trénovat i dvoufázově, k dispozici by byla kvalitní regenerace, zdravotní péče, práce s daty, mohl bych pak vyhodnocovat a upravovat zatížení, prostě je to jiný level.“

Jaké technologie se tedy dají využít na úrovni čtvrté ligy v Lanžhotě?
„Hrudní pásy s GPS čipy jako v profesionálních soutěžích nemáme, ale videu se věnujeme. Je to výhoda, že jsou utkání natočená. Jednak si zpětně vyhodnotím náš zápas, a také se dívám na soupeře, slouží nám k přípravě na další zápasy. A pokud to časově jde, na utkání soupeřů se jezdím i sám dívat.“

Ale ještě se vraťme k tomu trénování Lanžhota ve čtvrté lize…
„V divizi jsem už v minulosti jako asistent působil na Spartě Brno a pak i krátce v třetí lize v Břeclavi. Jsem ale velmi rád, že většina hráčů v Lanžhotě tréninky absolvuje, mají super přístup, absence jsou minimální, za což klukům patří velký dík. To byl i důvod proč jsem na nabídku z Lanžhota kývnul, mít koho zlepšovat, přijít na trénink a udělat ho s Jarou Hílkem kvalitní, protože je tam i díky Jirkovi Bartošovi široký kádr skoro dvaceti hráčů, kteří chtějí trénovat čtyřikrát týdně. To je pak obrovská radost tam chodit. Před svým příchodem jsem psal, že jsem si ve Velkých Pavlovicích odpočinul, to angažmá mi sedlo, možná i klukům a klubu. Ale Lanžhot tu moji spokojenost posunul o další stupínky nahoru, fotbalem se teď bavím.“

Jak máte s Jarou Hílkem rozdělené role? Kdo je ten „hodný“, a kdo „zlý“?
„S Jarou si myslím, že se vhodně doplňujeme. Určitě to nefunguje tak, že jeden je hodný a druhý zlý. Ten náhled na hráče jsem si musel udělat. Jarda služebně starší kluky znal, já se seznamoval se všemi najednou. Z mého dřívějšího působení u mužstva zůstal pouze Peter Šenk. Jara i já máme naši hru založenou na pohybu, kvalitní hře s míčem a plnění těch úkolů na hřišti, které si k jednotlivému soupeři řekneme, včetně standardních situací. Další informace, které kluci dostanou, se týkají rozestavení soupeře, naší hry, kterou bychom se chtěli prezentovat a další detaily, které jsou velmi důležité a jejich znalost a připravenost na ně může utkání ovlivnit. 

Jak jsem již v minulosti řekl, konečné slovo má Jara, tak by to mělo být, ale můj názor na danou situaci zná, a říct ho můžu klukům i v průběhu tréninku nebo utkání. Spolupráce jsem se nebál, znali jsme se a jsem spokojený, jak to je. Voláme si, upřesňujeme, kdo a co si připraví na trénink, víme, co budeme na hřišti dělat. Před tréninkem jsme byli, pokud to šlo, třeba půlhodiny předem v kabinách, nachystali si vše na hřišti, prostě super spolupráce Na podzim to určitě mělo nějakou úroveň, ale co znám Jaru, bylo to za něho tady asi tak vždycky.“

Kdo z kádru byl pro Vás největším překvapením podzimu?
„Překvapením jsou pro mě „starší“ kluci Balážik, Milota, Mihál, Pidruchnyi, Šenk, kteří tu kvalitu, přístup, pracovitost stále potvrzují. Je radost se na ně při tréninku i hře dívat. Posouvají to na vyšší úroveň. Své postavení v týmu mají Kollár, Burac, Odráška. Z těch nových, nebo mladších hráčů je pro mě příjemné překvapení Klimovič, Tomeška a samozřejmě Čulen. I ostatní noví hráči jsou skvělým oživením kádru, u některých chvilku trvalo, než se dotrénovali, přizpůsobili hře ve čtvrté lize, a hlavně, než se dostali nebo dostanou na herní kvalitu celého týmu. Myslím, že na jaře určitě více uslyšíme o Bogdalíkovi, který se do toho po zranění pomalu dostává, Kudláčovi nebo Hovězákovi. Přál bych větší vytížení i Andreji Kaňovi, je to skvěly kluk, s vynikajícím přístupem a taky Davidu Darmovzalovi, který se snad na jaře zbaví zdravotních patálií.“

Kde vidíte, že by tým potřebovat posílit, kdyby se naskytla možnost?
„Určitě by se nám hodil jeden hráč do středu pole, takový Jara Hílek v mladší verzi (smích), a jeden útočník. Kromě Erika Burace nemáme klasického hroťáka, a možná ani Erik není klasický hrot, možná by i jemu mu prospěla hra na dva útočníky. Ale stále mu věřím, že bude na jaře rozdílovým hráčem, a ještě více nám pomůže. Spíše bych si přál, aby nikdo neodešel, dobře potrénujeme a na jaře se uvidí, jak na podzimní část navážeme. Pokud ovšem někdo dostane laso z vyšší soutěže, bránit mu nikdo nebude. Zatím se k odchodům nebo příchodům nechci vyjadřovat, něco máme rozjednáno, v lednu budeme moudřejší. Ale určitě se bude s Hodonínem řešit budoucnost Odrášky a Mihála.“

Letos jste měli docela široký kádr, přesto byl jeden dva zápasy, kdy jste sestavu museli dost lepit.
„Na Lanžhot je teď oproti minulým ročníkům kádr skutečně široký. Jak říkáte, jedno dvě utkání jsme museli skutečně nějak improvizovat. Prostě se to tak sešlo - zranění, absence, červené karty, ale i přesto jsme to zvládli. Aspoň dostali šanci si zahrát i další kluci.“

Výsledky nakonec nebyly špatné, tým odešel jen třikrát poražen. Panuje s pátým místem spokojenost?
„S podzimem můžeme být spokojeni, máme osmadvacet bodů, jsme na kontakt se špičkou tabulky. Když budeme ještě bavit lidi hezkým fotbalem, bude to super. Nechci, aby to vyznělo nějak zle, ale poslední prohru s béčkem Líšně ještě pořád špatně koušu, nevadí mi, že potřebovali body, a proto přijel na divizi hodně posílený tým. Využili toho. Jenomže my ty body přeci chceme taky, děláme proto maximum, abychom jich měli co nejvíce a necháme si takového soupeře dobrovolně na repre přestávku a konec druhé ligy. Ta prohra má asi i druhou stranu mince, proč Líšeň přivezla takovou kvalitu (8 hráčů z druholigového kádru – pozn. red), na Velké Meziříčí jich tam ze širšího kádru áčka měli méně a vyhráli, asi si vyhodnotili, že na výhru u nás by to nemuselo stačit, proto jich přivezli tolik...  

Všechny ty prohry, remízy, výhry k tvorbě toho týmu ale patří, kluci získávají nějakou zkušenost a proti některým soupeřům poznali i tu kvalitu. Celkově klukům patří velký dík, vlastně je chválím v každé odpovědi, za přístup v přípravě, za přístup v utkáních, sami se dostávají se pod tlak, sami chtějí být úspěšní, a to je žene tabulkou výš a už se těším jarní část. Musím taky zmínit, že v některých utkáních, byť jsme byli připraveni, tak jsme měli i to pověstné a tolik potřebné štěstíčko. S Jarou klukům dáváme jen nějaký tréninkový servis, snažíme se, aby tréninky měly hlavu a patu, kdy přidat, někdy zase ubrat, kluci dostávají návod k tomu, aby se zlepšovali, mohli sbírat body, fotbalem se bavili a třeba byli i nakonec úspěšní a někteří si tu vyšší soutěž zkusili, což bych jim přál.“

Když se podívám čistě statisticky na tabulku, Lanžhotu se dařilo více venku než doma. Bylo to losem nebo v tom vidíte nějaké souvislosti?
„Ze začátku jsme se o tom taky bavili, prostě to tak bylo. Venku možná noví kluci nebyli tak svázaní trémou, možná nám i soupeř dovolil více, třeba tam bylo více skulinek a my je využili. Doma to soupeř zavře, hrajeme do plných, Máme kluky, kteří se teprve sžívají, prostě vším jsme si prošli, a teď je to super. Možná si to chtělo chvilku trošku sednout, zapadnout do sebe. Teď už doma, venku nehraje žádnou roli. Chceme vyhrávat každé utkání. Nachystáme se na soupeře a kluci se snaží vše do puntíku plnit, což je výborné. K tomu přidají na hřišti něco navíc, bojovnost, herní kvalitu, proto jsme mohli pomýšlet na bodové zisky.“

V nějakém starším rozhovoru jsem se dočetl, že jste zkoušel i pískat. Co jste pískal a jaký byl pohled na fotbal z pozice rozhodčího? Máte díky tomu více pochopení pro sudí a jejich rozhodování?
„Ano pískal jsem, je to skoro už necelých třicet let, co jsem začal, úplný pravěk. Zkusil jsem si zahrát divizi, pískal jsem divizi, a jako trenér jsem v divizi taky působil. Každopádně jednoduché to pro rozhodčí nebylo nikdy, a jaké si to na tom hřišti udělá, takové to má. Někdo je větší diplomat, umí to, některý rozhodčí se v tom plácá, ale tak to bylo, je a bude. Už jsem se hodně zklidnil, mám k nim respekt, vždycky tam bude úcta, pravidla znám, ale udržet mě jako trenéra v technické zóně je pro ně někdy nadlidský úkol.“ (smích)