Čerňanovy začátky ve 4. lize? Zvykání si na vyšší tempo tréninku i nervozita před zápasem

Třiadvacetiletý útočník Lukáš Čerňan přišel v létě z Dubňan s pověstí jednoho z nejlepších střelců I.A třídy. Jak sám přiznal, skok o dvě soutěže výš pro něj byl ale náročný. Na pořádnou šanci a větší herní vytížení si musel počkat až na závěr podzimní části. Kvůli zdravotním potížím svých spoluhráčů z útoku dostal několikrát šanci v základu, týmu pomohl rychlonohý útočník dvěma brankami. V posledním zápase tohoto roku s Brumovem mohl přidat další, a ne jednu. Měl hned tři dobré tutovky, vždy jej ale vychytal gólman. 

Jak bys zhodnotil poslední zápas s Brumovem? Měl jsi tam tři dobré šance. Jak bys je popsal?

„Byl to zápas dvou různých půlí. V tom prvním jsme nehráli vůbec dobře, ale ke konci poločasu jsem tam měl obrovskou šanci na vyrovnání, kterou jsem bohužel neproměnil. Naložil jsem s tím špatně. Ve druhém poločase jsme zapnuli na trošku jiný režim, začali jsme hrát tak, jak máme, a na co máme. A taky to na trávníku podle toho vypadalo. V mé druhé šanci mě vyslal do úniku výkopem náš brankář Balci, tam jsem měl asi ve finále spíš nahrávat než sám střílet. No, a nakonec v samém závěru jsem měl tutovku, kterou musím proměňovat. Nevím, co jsem tam vymýšlel. Naštěstí gólmanem vyražený balon uklidil do sítě Artur (Pidruchnyi).“

Byla ta asistence aspoň zadostiučinění?

„Určitě. Jsem rád, že to tam padlo. Je mi jedno jestli na gól přihraju nebo ho sám dám. Hlavní je, abychom vyhráli a prezentovali se slušně před fanoušky. I když uznávám, že se nám to na podzim ne vždy úplně dařilo.“

V létě jsi přišel do Lanžhota z šesté ligy z Dubňan. Jaký byl pro tebe skok o dvě soutěže výš? 

„Obrovský. Měl v létě v přípravě nějaké zdravotní problémy a nehrál jsem nakonec ani žádný přípravný zápas. V tu dobu na mě bylo dost změn, nebylo to vůbec jednoduché. A jak mi docela dlouho trvá zapadnout do většího kolektivu, tak kluci v kabině mi fakt hodně pomohli. Přijali mě úplně skvěle. Výkonnostně to byl velký skok, první dva tři týdny jsem bojoval jen s tím, jak si zvyknout na vyšší tempo. A to jak v zápase, tak i na tréninku. Ale věřil jsem, že to dokážu, nevzdal jsem to a zvyknul jsem si.“

Ze začátku jsi sbíral divizní minuty ze střídačky, na konci podzimu už jsi dostal šanci hrát od začátku a s větší porcí minut přišly i góly…

„Určitě to pomohlo mému sebevědomí. Ze začátku jsem byl vždycky strašně nervózní, kdy jsem nastoupil na hřiště. Zlomový zápas byl asi pohárový zápas s Kroměříží, kde jsem dostal dvacet minut, tehdy navíc na pozici, kterou jsem nikdy nehrál, tak to pro mě bylo fakt speciální. Ale spadlo to ze mě. Pak už jsem se začal cítit na hřišti dobře a přišly i zápasy v základu a taky branky. Jsem rád i za ty dva góly, nebudu lhát, ale mohlo jich být klidně pět. Jak už jsem ale říkal v jiném rozhovoru, užívám si v Lanžhotě každou minutu na hřišti, jsem za to rád a vděčný. Je to pro mě splněný sen. Jsem tu spokojený a nadšený.“

V Lanžhotě jsi na půlročním hostování. Řešil jsi už budoucnost? Zapojíš se s Lanžhotem i do zimní přípravy?

„Teď už to asi můžu říct, budoucnost jsem řešil, a jsme domluvení, že zůstanu. Já jsem chtěl zůstat a byl zájem i z vedení klubu, tak jsme se domluvili.“

Co dělá Lukáš Čerňan ve volném čase?

„Přes týden pracuju jako obsluha CNC stroje v Hodoníně. K tomu máme fotbalové tréninky a zápas pětkrát týdně, takže toho volna zase tolik není. A když už ho mám, tak se chci věnovat přítelkyni, zahraju si nějakou hru na Playstationu nebo se projdu se psem. Mám rád aktivní odpočinek a regeneraci, dřív jsem třeba chodil plavat.“

Text i foto: Martin Daneš