Po zranění má člověk strach a bojí se, řekl lanžhotský kanonýr Sabler

V nedělním utkání Lanžhotu proti Bystřici nad Pernštejnem vstřelil hned dvě branky a jeho celek zvítězil 7:0. „Musím ještě zapracovat na kondici, ale na míči jsem se cítil dobře. Nejsem typ útočníka, který obejde tři protihráče. Hodně těžím ze správného výběru místa v šestnáctce a pak umím zakončit. To byla vždycky moje silní stránka,“ neskrýval autor jedenácti gólů v sezoně.

Pokud by vyhlášeného střelce nelimitovalo zranění, určitě by zaznamenal daleko více branek. „V listopadu loňského roku jsem podstoupil operaci achilovky. Když jsem pak v únoru začal trénovat, stále jsem zatěžoval levou nohu. Z toho pramenilo natržení stehenního svalu, které se mi v jarní části ještě jednou obnovil,“ zdůvodnil Sabler svoji absenci.

Nyní už je střední útočník po boku svých spoluhráčů v plném tréninku a věří, že má nepříjemné období za sebou. „Dělám všechno proto, abych v letní přípravě byl mužstvu k dispozici. Do Lanžhotu jsem přišel, abych mužstvu pomohl hrát o špici divize, ale to se nepodařilo. Do několika zápasů jsem vůbec nezasáhl a Hodonínu jsme měli daleko víc potrápit. Věřím, že příští sezona bude bez Hodonína otevřenější a budeme mít větší šanci zabojovat o postup,“ přál si slovenský kanonýr.
Šestadvacetiletý forvard odehrál ve své kariéře i šestapadesát prvoligových utkání, v nichž vstřelil šest branek. Postupně vystřídal dresy Dunajské Stredy, Podbrezové a Myjavy. „Na to období mám jen hezké vzpomínky. Možná někde ve skrytu duše mám výčitky, že jsem mohl kariéru dotáhnout dál, ale okolnosti tomu nepřály. Po první ligové sezoně 2014/2015 mě chtělo Slovácko, ale Dunajská Streda si řekla o částku, kterou Slovácko nebylo schopné zaplatit. Potom se naskytla ještě možnost přestupu do druhé rakouské ligy. Odehrál jsem tam přípravný duel, dal v něm gól Českým Budějovicím a měl i odsouhlasenou smlouvu. Bohužel všechno zhatila požadovaná vysoká provize pro manažera, kvůli které se přestup neuskutečnil,“ vzpomněl Sabler na neúspěšná jednání.
Při ligovém angažmá potkal lanžhotský forvard i řadu reprezentantů, s nimiž je dodnes v kontaktu. „Můj největší kamarád byl Matúš Bero, ten teď hraje v holandské lize za Vitesse. Znám i Stana Lobotku z Neapole nebo Milana Škriniara z Interu Milán,“ dodal kanonýr.