Těžkou bitvu s Novými Sady rozhodla jediná branka

Sokol Lanžhot:

Milan Valachovič (trenér): „Vstup do zápasu jsme měli dobrý, hráli jsme tak, jak jsme chtěli, ale postupně nám to uvadalo. Moc jsme ztráceli balony, nedařila se nám dát si přesně dvě tři přihrávky. Přesto jsme z té převahy měli vést dva nula, to byly šance, které musíme dávat, jinak se protrápíme k takovému výsledku a řešíme, aby nám soupeř nevyrovnal, místo toho, abychom to v klidu dohráli. V tréninku hodně pracujeme na ofenzivní fázi, vím, že nás to trápí ze všeho nejvíc. V zápasech nás drží hlavně obrana s brankářem, v tom útoku se nám prostě nedaří. My ale potřebujeme dát jeden dva góly, abychom to dohrávali v klidu, protože příště se nám to klidně může vymstít. 

U některých hráčů mi chybí větší sebevědomí, nejsou tu v Lanžhotě pod tlakem, nehrají před kamerami, nikdo o nich nepíše. To pak v tom zápase chybí, chtějí jen odehrát balon a nic nepokazit. To je málo. Chybí tam souboje jeden na jednoho nebo doplnění spoluhráče v útoku. Nesmíme se zbavovat zbrkle míče. Trénujeme čtyřikrát týdně, pracujeme na tom, aby si kluci na hřišti rozuměli a vyhověli, ale je také nutné to přenést na hřiště. 

Kvůli soupeři jsme tentokrát upustili od naší klasické kombinace nakrátko a hráli to více do kolma, napřímo, nakopávali a sklepávali jsme si balony. Na začátku nám to vycházelo a bylo to na počátku obou našich velkých šancí v první půli. Chyběla nám ale větší kvalita v poslední třetině hřiště. 

Co se penalty týče, sudí ji pískl, tak to nebudu rozporovat. Kontakt tam byl, i když možná nechtěný. Opět naštěstí zafungoval faktor Balci. A to si myslím, že rozhodlo ten zápas, že jsme neinkasovali, protože pak už nevím, jak bychom se dostávali k jejich brance, kdyby to soupeř zavřel.“