„Dloubák při penaltě? Už se chci fotbalem bavit,“ říká stoper Petr Buchta

Jeho příchod z druhé polské ligy do Lanžhota byl v létě asi největším překvapením. Brněnský rodák s více než 200 ligovými zápasy na kontě se ve 4. lize určitě neztratí. A praxe ukazuje, že se 33letý stoper Petr Buchta plní přesně to, co od něj trenéři na jihu Moravy očekávají. Zkušenosti, přehled, rozvaha. A jako bonus se při standardce umí dostat i do zakončení. Trefil se v přípravě, v mistráku a efektně dloubákem i v penaltovém rozstřelu v MOL Cupu.

Jaké jsou čerstvé dojmy z právě skončeného utkání s Opavou?

„Je to super. Podali jsme dobrý týmový výkon, navíc nám zachytal gólman, což taky pomohlo. Chtěl bych říct, že jsme to zkušeně uhráli. Ale no, nevím (smích). Pro Lanžhot je to každopádně obrovský úspěch. V tom horku nám sice ubývaly síly, ale paradoxně ke konci utkání už jsme byli aktivnější, hráli jsme z nižšího bloku a vyráželi dopředu. Párkrát nám to vyšlo, dovolím si tvrdit, že jsme v zápase měli víc tutovek než Opava.“

Penaltové zakončení dloubákem máte naučené nebo to byl momentální nápad?

„Celý život jsem se stresoval fotbalem. Teď jsem si řekl, že už se chci fotbalem hlavně bavit. Tak jsem to zkusil. S brankářem Ciupou jsem dřív hrával, před penaltou mi říkal, že si pamatuje, že to na tréninku kopu vždycky doprostřed. Naštěstí mi ale skočil na stranu a vyšlo mi to. Kdyby to chytil, byl bych za vola. Na to ale raději nemyslet.“ (smích)

Když se teď vrátíme úplně na začátek vašeho angažmá, jak se zrodil Váš přestup z Polska na jih Moravy?

„Hlavně jsem se chtěl vrátit domů kvůli rodině. Tudíž jsem v Polsku už ani nehledal další angažmá a doufal jsem, že najdu něco u nás na Moravě. Žádný klub z profesionálního prostředí se mi neozval, a tak byl můj přestup do Lanžhota přirozeným vyústěním. Slovo dalo slovo a jsem v Lanžhotě.“

Kdo byl styčnou osobou, která Vás do Lanžhota doporučila?

„Zrodilo se vše skrze trenéra Milana Valachoviče, znal jsem se s ním už z dřívějška. Nabídl mi možnost působení v Lanžhotě a všem doma nám to dávalo smysl.“

Poslední dva roky jste působil v Polsku. Na jaké úrovni byla polská liga ve srovnání s tou českou? 

„Polská liga je na vysoké úrovni, i ta druhá. Zápasy na Wisle Krakow nebo s Ruchem Chorzow byly krásné. Návštěvy kolem dvaceti tisíc lidí na některé zápasy tam nejsou neobvyklé. V lize působí hodně zahraničních hráčů, tudíž má značnou kvalitu.“

Za sebou máte zajímavou fotbalovou kariéru s 200 ligovými starty za Zlín, Bohemians, Jihlavu nebo Karvinou. Vybavíte si největší zážitek nebo nejsilnější moment?

„Měl jsem štěstí, že jsem si toho s fotbalem mohl tolik prožít, ale rozhodně ještě nekončím a věřím, že nás čeká i úspěch v Lanžhotě. Mezi moje nejsilnější zážitky patří určitě zápasy s první čtyřkou v lize. Zápasy se Spartou na Letné jsou ovšem ty nejspeciálnější. I moje zahraniční zkušenost byla velmi zajímavá.“

V lanžhotské kabině teď jste jak nejzkušenější, tak i věkově nejstarší fotbalista. Nevadí Vám, že pro většinu spoluhráčů můžete být něco jako vzor? Dokážete poradit nebo si v kabině vzít slovo, když by se zrovna na hřišti nedařilo?

„Jestli jsem pro někoho vzor si netroufám tvrdit, ale s mými zkušenostmi jsem i do Lanžhota šel, abych týmu pomohl. Vzít si slovo nemám problém, ovšem kluci v kabině jsou poctiví a jsme všichni na stejné notě. Tudíž nějaké velké proslovy teď nejsou potřeba.“

Jak byste se charakterizoval jako fotbalista?

„Tahle otázka je snad ta nejmíň oblíbená pro všechny fotbalisty (smích). Snažím se být důrazným a poctivým obráncem. Každý ať si udělá obrázek sám, nejlépe osobně na zápase u nás na Šlajsi.“

Autor: Martin Daneš