Ve Slovácku mě naučili hrát fotbal, říká hráč kola, Radim Kleiber

Kdo je v hlasování hlavním lanžhotským tahounem?
Mám takové tušení, že to je Bele (Peťo Mikušek), protože celý den sedí za PC v TV JOJ ! (smích). Ale podpořila mě asi většina kluků, protože jak jde o peníze do kasy, tak je to u nás jedna radost.
O víkendu jste hráli s Velkou Bíteší. Jak bys zápas popsal?
Po zpackaném zápase s Humpolcem jsme šli do zápasu s Velkou Bíteší s jasným cílem vyhrát, a tak se i stalo. Všichni kluci odehráli skvělé utkání, šlapali jsme jeden za druhého, nepůjčili jsme soupeři míč a proměňovali jsme šance. Řekl bych, že jsme měli po celých devadesát minut utkání ve svých rukách a soupeře jsme do vyložené šance nepustili.
Popiš nám tvoji trefu...
Minulý týden jsem zahodil pár šancí. Teď jsem šel do zápasu s tím, že chci spravit reparát! Konečně mi to tam spadlo! Trápil jsem se od začátku sezony a nemohl jsem dát gól. Už ve 4.minutě jsem dostal famózní utajenou kolmici mezi stopery od Jary Hílka - toto on má neskutečné (smích), přebral jsem si to do pohybu a dal jsem na 1:0.
Co se dělo v kabině po zápase s Humpolcem?
O tom, co jsme si vyslechli v kabině, snad ani nebudu mluvit (smích). Prostě jsme urazili Pána Boha. Nehráli jsme špatně, Humpolec se dostal do jedné šance po naší chybě a dal gól. My jsme dobývali celých devadesát minut jejich pevnost, ono se nám to i dařilo, vytvořili jsme si mnoho šancí, ale bohužel jsme v koncovce nebyli úspěšní. Ale tak to ve fotbale někdy je! Důležité bylo, že jsme si z toho zápasu vzali to špatné, poučili se a s Velkou Bíteší zůstali body v Lanžhotě.
V dalším kole jedete do Rosic. Co od zápasu čekáš?
Mám rád, když hrajeme s kvalitním soupeřem, což Rosice určitě jsou. O to větší máme motivaci. Nebude to lehké utkání. Rosice jsou doma silné, ale my uděláme všechno proto, aby jsme si z Rosic přivezli do Lanžhota tři body.
V mládežnických kategoriích jsi působil ve Slovácku. Co ti tahle zkušenost dala?
Po Šardicích, kde jsem s fotbalem začínal, jsem působil asi deset let ve Slovácku - od žáků až po muže. Slovácko mě naučilo hrát fotbal a dalo hrozně moc, hlavně mužská kategorie mi dala hodně zkušeností, když jsem absolvoval několik tréninkových jednotek a odehrál i pár zápasů za A-tým. Musím vzpomenout to nejdůležitější. Nebýt mých skvělých rodičů, kteří pro můj fotbal obětovali veškerý svůj čas a po celou dobu mě neskutečně podporovali, tak bych nikdy neprožil ve fotbale to, co jsem prožil. Za to jim jsem nesmírně vděčný.
Věřil jsi, že se z tebe stane profesionál?
Pár let jsem byl takový poloprofík, kdy jsem hrál jen fotbal a nedělal nic jiného. Věřil jsem vždy, že bych někdy mohl byt profesionál, proto jsem fotbal hrál (smích).
Jak jsi se dostal do Lanžhota dostal?
V Hodoníně jsme se nedohodli na prodloužení angažmá. Poté se mi ozval manažer z Lanžhota Jirka Bartoš, který v Lanžhotě zvedl fotbal na hodně kvalitní úroveň a má na tom největší zásluhy .
Nastoupil jsi na konci září v Bzenci, pak až v prvním jarním kole. Co tu pauzu zapříčinilo?
V Bzenci jsem šel hrát, protože nás bylo málo. Tři dny po zápase v Bzenci mě čekala operace ramena, takže jsem tak trochu riskoval, ale nakonec to dopadlo dobře. Půl roku jsem si odpočinul, mám po operaci a jsem zpět ve hře .
Kdybys měl říct jeden fotbalový moment, na který nezapomeneš, jaký by to byl?
Mám dva! Postup ve Skalici do 2.ligy na Slovensku a účast na ME za Českou republiku v amatérském fotbale.
Jaký je tvůj oblíbený tým?
Momentálně Juventus, ale jinak Real Madrid.
Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?
Asi ve čtyřech letech mě k němu přivedli rodiče.
Na jakém postu nejraději nastupuješ?
Střed zálohy.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Fotbal miluju, takže vším.
Co říkáš na portál fotbalunas.cz?

Je to super stránka, na které se dá vše najít.

Jaro Hílek

,,Mino Stoch, Vémola Karel“ (Stano Lapin)

Lanžhotské Ferrari (Peto Šenk)

Dobeš (Kuba Dobšíček)