První fotbalové krůčky dělal v první lize, teď chce Sabler postup z divize

Soupeře z Vysočiny porazili 3:1. Všechny branky padly až ve druhém poločase. „I v první půli jsme si vytvořili nějaké šance, ale brankář je chytil. O pauze nám trenér říkal, ať jsme trpěliví a že další příležitost přijde, což se stalo. Žďár má dobré, agresivní mužstvo, byl to těžký zápas, ve kterém dost foukalo. Máme dobré vítězství z venku,“ uvedl forvard Lanžhota Roman Sabler.

Jeho tým získal ve třinácti zápasech sedmadvacet bodů a zimu tak stráví na bronzové příčce tabulky. Vedoucí Hodonín je o devět bodů dál. „Vedení na nás netlačí, ale v kabině jsme si před sezonou řekli, že chceme bojovat o postup. Mrzí mě zápas s Brnem, kde jsme dlouho vedli 1:0, ale soupeř v posledních minutách duel otočil. I proti Hodonínu to bylo vyrovnané. Tyto prohry nás mrzí, protože soupeř nebyl nějak lepší než my,“ prohlásil Sabler.

Šestadvacetiletý hráč patří ke střeleckým oporám celku z hraničního trojmezí. S osmi zářezy vstoupí do jarní části jako třetí nejlepší střelec soutěže. „Když se podívám na čísla, je to celkem fajn. Deset zápasů a osm gólů není špatných. Měl jsem zdravotní problémy, jinak by branek mohlo být víc. Tak snad na jaře,“ vyhlásil kanonýr.

Mezi fotbalisty v divizi zaujme jeho životopis. Slovenský útočník odehrál přes padesát zápasů v tamní první lize. „Zkušenosti mi pomáhají, ale žádný kredit kvůli tomu nemám. Je to už dost let, co jsem tam působil. Musím ukazovat kvality na hřišti, jinak bych tu ani nemohl hrát, jelikož máme dobré mužstvo,“ vyzdvihl.

Do profesionálního fotbalu vlétl hned na prahu dospělosti, kdy v dresu Dunajské Stredy a později Podbrezové plnil roli ofenzivního žolíka. „V osmnácti letech se mi splnil sen, kvůli kterému jsem v dětství chodil na tréninky. Našel jsem i nějaký rozhovor, kde jsem v deseti letech řekl, že bych si rád zahrál první ligu. To se povedlo, dal jsem i pár gólů a hrál v Dunajské Stredě, kde na zápas chodilo pět či šest tisíc lidí. Bylo to dobré,“ zavzpomínal talentovaný hráč.

Cesta dál na vrchol však nepokračovala a Sabler se přes Myjavu a Samorin dostal až do rakouského FC Stadlau, kde si zahrál jen regionální ligu. „Těžko říct, jak se to stalo. Nechci se na nikoho vymlouvat, vina je určitě i na mé straně. Nepomohlo, že se Myjava tenkrát odhlásila z první ligy. Já ten rok nastoupil už za dva kluby a musel se vrátit do Dunajské Stredy, kde o mě neměli zájem, a hrál jsem v béčku. Pak přišlo nějaké zranění. Asi to tak zkrátka mělo být. V Rakousku jsem byl rok a půl, za covidu se pak situace zkomplikovala. Odešel jsem, protože jsem neviděl výplatu a s mojí tehdejší smlouvou bych u právníků nepochodil,“ přiblížil.

Záchranné laso mu loni v létě hodili právě z Lanžhota. „Trenér i prezident mi volali, ať se jdu podívat na zápas. Jakmile jsem viděl atmosféru, chtěl jsem za klub hrát. Je to tu takové rodinné, na zápasech je dobrá atmosféra a myslím, že kvalitu máme minimálně na třetí ligu. V Lanžhotě jsem spokojený. O žádných nabídkách na mě nic nevím, chci se pobít o postup s naším týmem,“ uzavřel útočník Sabler.